Odjezd by naplánován v sobotu v 9 hodin od hasičárny po naložení věcí se zastávkou v Kopidlně pro Jitku Kopeckou. Akci jsme pojali jako dvoudenní pro zájemce s tím, že si v neděli zahrajeme kuželky na místní dráze, kde náš jednatel Tomáš Pavlata několik let hrával. Kluci z Tehovce nám vyšli bezvadně vstříc (dá se říci, že tam co hasič, to kuželkář), takže jsme měli zajištěné spaní na kuželně. Většina našeho týmu však odjela večer domů, takže přes noc nás zůstalo jen šest. Ale popořádku.

Hned po výjezdu z Kopidlna nás zastavila objížďka z důvodu vážné dopravní nehody autobusu a policejního auta u Nouzova, takže jsme to museli vzít po okreskách. Na místo činu jsme přijeli asi o půl dvanácté a po nezbytné pivní aklimatizaci se nám místní kluci snažili vysvětlit pravidla provedení útoku. Bohužel nás z nedostatku lidí bylo jen sedm, tam se provádí útok i rafty v osmi. To jsme ještě netušili jak moc ten osmý človíček chybí.

Pravidla byly následující:

Každý člen týmu má svůj určitý post, který má přesně předepsáno co dělá. Košíkář montuje koš na savici, další dva montují savice (4ks á 1.6 metru), strojník savici, špagátek od karabiny od koše a béčko na mašinu, rozdělovač bere jedno béčko a rozdělovač. Nejhorší to má levý proud, který bere druhé béčko, rozkuluje ho a připraví spojky, pak teprve bere dvě céčka a proudnici a upaluje dopředu. Druhý proud bere svá céčka a proudnici. Velitel (lterého jsme bohužel neměli) na útok jen kouká, případně pokmáhá svým hlasem. Hadice se rozkulují, nesmí se vláčet jak je tomu běžné u "hurá" stylu. Po sejmutí sudů se stopne mašina a začíná velké balení. A tady nám právě chyběl osmý člen, protože ten sice při útoku jen velí a pomáhá slovem, ale balit může. Sud jsme sejmuli rychle, ale na balení hadic nám jeden člověk chyběl, nicméně dosažený čas cca 3:45 minuty nebyl zdaleka nejhorší. Ženy dokončily útok a balení v čase lehce přes 4 minuty.

Následovala jízda na raftech, kde jsme také museli v jednom člunu oželet člověka, ale to nebyla nevýhoda. Milan Mach s Tomášem Pavlatou pádlovali a Pepa kormidloval. Dva rafty vyrazily okolo nádrže ve dvou směrech a posádka se musela dotknout dvou zavěšených PET láhví a zazvonit na zvon v protilehlých rozích nádrže. Počítal se čas pomalejší lodě. Čas našich mužů byl cca 1:39 minuty pokud si dobře pamatuji (průměr byl asi kolem 1:30). Celkem nás to zařadilo na krásné osmé místo z dvanácti týmů mužů. Ten jeden člen na motání hadic však dělal možná i 3/4 minuty, mohlo to být mnohem lepší, což nám potvrdily i ostatní účastníci soutěže. Za rok prostě musíme jet v osmi.

Čas holek na raftu neznám, ale byla to pro někoho vůbec první zkušenost s raftem (pro někoho možná i s vodou), takže výsledek nebyl důležitý. Naše holky obsadily poslední šesté místo. Důležité bylo, že jsme si zkusili něco jiného a viděli jsme, jak to funguje jinde. Každý pomáhal každému a nikde nebyl žádný problém.

Vyhlášení vítězů proběhlo v uvolněné přátelské atmosféře. Nutno podotknouti, že se ceny losovaly a holky si odvezly salám a láhev a kluci prášek na praní... Následovala okamžitá snaha o odvolání vedoucího týmu...

Tímto děkujeme klukům z Tehovce za príma víkend a ostatním týmům za perfektní atmosféru :o) Za rok se určitě přijedeme zase vyblbnout.

Ještě dlužím kuželky. Nakonec je hráli jen Jitka, Pepa a Tomáš, páč Katka s Pájou jeli hned ráno a Vláďa se ztratil ke stánku. Hráli jsme hru zvanou vajíčko a první Tomáš těsně vyhrál, a druhou prohrál... Nepomohla mu ani znalost místního prostředí... :o)